Imunitní systém | mojeluha.cz

K čemu nám slouží imunitní systém

Základní funkcí imunitního systému je obrana organismu proti cizorodým látkám. Jeho důležitým úkolem je nejen ochrana vůči vnějším škodlivinám, ale také proti vnitřním vlivům jako jsou poškozené či staré buňky.

Mezi centrální orgány imunitního systému patří:

brzlík (latinsky: thymus), nebo-li dětská žláza
kostní dřeň.

Periferní orgány jsou:

slezina
mízní uzliny
mandle
lymfatická tkáň v dýchacím a trávicím ústrojí.

Buňky imunitního systému se u děťátka vyvíjejí již v těle matky. Během prvních let života se imunitní systém vyvíjí, stabilizuje se složení protilátek, proto mohou být malé děti častěji nemocné.

Imunitní systém je tvořen souborem buněk a orgánů, které spolupracují na obraně organismu proti cizorodým zárodkům. Orgány imunity se nacházejí v celém těle a spolu s nervovým, srdečním, pohybovým a trávicím systémem zajišťují harmonickou činnost organismu jako celku.

Když se imunitní buňky setkají s cizí látkou, začnou produkovat chemické látky. No a právě tyto látky umožňují buňkám regulovat svůj vlastní růst a chování, zmobilizovat další buňky a nasměrovat je na problematická, postižená místa. Pokud imunita selže nebo je oslabená, můžeme onemocnět – časté nachlazení, chřipka, alergie, zánět kloubů (artritida), ale i nádorové onemocnění.

Rozlišujeme přirozenou a získanou imunitu

První obrannou linii tvoří přirozená imunita

Přirozená imunita je dána geneticky (nespecifická, vrozená imunita). Kůže a sliznice jsou základní bariéry s obrannou schopností. Vrozená imunita umožňuje člověku bránit se proti škodlivinám zvenčí a různým choroboplodným zárodkům už od narození.

Druhou obrannou linii představuje získaná imunita

Získaná imunita se formuje v průběhu života na základě kontaktu s cizorodými látkami (např. bakteriemi), které nezlikvidovala první (přirozená) obranná linie.

Po prvním setkání s novým mikrobem specializované buňky (tzv. B-lymfocyty) zprostředkují tvorbu protilátek a spouštějí celou řadu mechanismů, jejichž výsledkem je likvidace tělu cizích buněk.

B-lymfocyty mají „paměť“ a při opětovném kontaktu s výše uvedenými buňkami jsou schopny reagovat rychleji.

Složka imunity založená na tvorbě protilátek se nazývá látková imunita.

Druhou složku, buněčnou imunitu, zabezpečují dva typy buněk: T-lymfocyty nebo-li pomocné buňky („helpers“), které rozpoznají cizí buňky a zabíječské NK-buňky („natural killers“), které je zničí. NK-buňky jsou významné zejména v obraně proti virům a nádorům.

Komplexní obranný systém

Imunita funguje na základě spolupráce více složek imunity. Pokud však imunitnímu systému chybí jedna nebo více složek, výsledkem je imunodeficientní (nedostatečný) stav. Tento stav může být vrozený nebo získaný. Získaný znamená, že může vzniknout například během infekce, kdy byl organismus oslaben.